Používání klícky je velmi užitečná věc.

• Malé štěně se nenaučí všechny věci potřebné k bezproblémovému životu doma i venku ze dne na den. Je-li pak zvyklé na pobyt v klícce, můžete tak překlenout třeba jejich "ničitelské období" bez nepříjemných trestů, které narušují váš vztah se psem už na samém začátku. Jednoduše nemáte-li čas se věnovat výchově psa, bude určitě rozumější, aby chrupkalo v klícce, než běhalo po bytě a vymýšlelo lumpárny, za které schytá výprask, ale pravděpodobně nepochopí proč.
• Máte-li psího divocha, který se jen tak nezastaví, nebude nejlepší řešení napřed psa řádně utahat a pak snad dá pokoj :o( Vydáte-li se totiž touto cestou, zjistíte stejně jako řada jiných majitelů akčních psů, že jsou k neutahání a vydrží stále víc (ovšem relativně, což by bylo téma na nový článek...). Mnohem rozumější je naučit psa, že je čas na hru, procházku či sport, a zcela nekompromisní čas na odpočinek - pro psa i pro vás.
• Pobyt v klícce je velmi logický jako čas na odpočinek. Pomůže vám to i na závodech a také na výstavách. Těžko někomu vydrží pes svěží po celé dva i více dnů takových akcí. Kvalitní odpočinek pak rozhoduje o tom, v jaké kondici váš pes bude a potažmo bude rozhodovat i o vašem úspěchu. Unavený pes není moc úspěšný na závodním "place", ani ve výstavním kruhu...

Krok první: nákup klícky

Nabídka na trhu je opravdu velká. V podstatě ale můžeme rozdělit klícky na dva tábory:

1. zničitelné
2. nezničitelné (alespoň pro drtivou většinu psů)

Zničitelné klícky jsou různé druhy látkových domečků s nejrůznější konstrukcí - hliníkový rám, kovový rám, pružinový rám jako u stanů...

Někdo nemá s takovýmto typem domečku žádné problémy a jeho pes se ani nepokouší takovýto domeček "opustit" jinak než, když je otevřený. Ti druzí pak mají kapku problém. Naučí-li se už malé štěně se z domečku "vypárat", budete to odnaučovat podstatně hůře, než když k takové situaci vůbec nedojde. Proto lze jen doporučit, pořídit si (třeba i vypůjčením na nějaký čas od dobrých přátel) napřed klícku "nezničitelnou", na ní naučit psa, že je to jeho bezpečné a vůbec fajn místečko, kde ho nikdo nezlobí a občas tam je i něco k papkání. Pak přechod ke "zničitelnému" domečku už nutně nepovede k jeho zničení :o)

Nezničitelné klícky jsou plastové přepravky a drátěné klece. Tyto domečky se snadno udržují v čistotě (na rozdíl od látkových domků). Drátěné klece jsou navíc i vzdušné a ani v zimě se v nich nesráží vlhkost. Lze je přikrýt dekou nebo speciálním krytem, který vytvoří intimní přítmí pro klidný spánek a pocit bezpečí vašeho psa.

Plastové přepravky jsou ale lepší (bezpečnější) do auta. Máte-li v plánu s vaším psem aktivní život stále někde na cestách, určitě stojí za zvážení takováto klícka, nejlépe schválená pro přepravu (např. VARI KENNELS). V zimě ale nezapomeňte na to, že se může srážet vodní pára z dechu psa na stěnách klícky.

Ať už zvolíte jakýkoliv typ klícky, stejně důležitá je i její velikost. Klícka není zanedbatelná investice, proto je dobré zvolit velikost už pro dospělého psa. Pokud si nejste jisti, poraďte se u chovatele nebo ve specializovaném obchodě. Minimální velikost klícky je taková, že umožní psovi se v ní pohodlně postavit a spát s nataženým tělem. Zcela jistě ale bude lepší koupit o něco větší klícku, než minimální.

Krok druhý: vybavení do klícky

Váš pes se musí v klícce cítit pohodlně, aby tam byl rád. K tomu dopomůže kvalitní matrace do klícky a vhodná miska na vodu, kterou váš pes nepřevrhne. Voda vylitá v klícce psovi určitě nebude příjemná, zvláště očekává-li se, že tam bude delší dobu.

Krok třetí: nácvik na klícku

Předně je třeba říct, že se musíte zbavit jakékoliv netrpělivosti. Jako správní "manažeři" výcviku to musíte udělat tak, aby pes měl pocit, že to je jeho rozhodnutí být v klícce. Teprve až štěně radostně chodí do klícky, třeba jen prozkoumat, zda tam nejsou nějaké dobrůtky, promyslete si nějaké slovo, které bude budoucím povelem pro vstup do klícky. Já používám slovo "domeček", ale řídí se to zcela vašimi potřebami či fantazií. Toto slovo zvolna používejte, kdykoliv pes sám vleze do klícky. Nejlépe právě v tom okamžiku, kdy se rozhodlo tam jít. Zatím ne jako povel, jen slovo, které zazní vždy v konkrétní situaci. Nepoužívejte ho nikdy předčasně (to je až povel). Slovo by mělo být stoprocentní - nikdy nezazní, aniž by nastala ta správná situace! Teprve později vyvtvoříme z tohoto slova povel: v domečku najde štěndo pamslky jen tehdy, když vyslovíte toto slovo...Postupně bude váš pes už čekat na to konkrétní slovo, aby mohl fičet do klícky pro dobrůtku...Od této chvíle je vaše slovo povelem pro klícku.

Ze začátku nechte v místnosti jen pootevřenou klícku, dejte do ní nějaké dobrůtky a vůbec si jí nevšímejte. Pes si ji prozkoumá, zjistí, že se tam objevují dobrůtky. Později tam může dostávat i svou porci jídla. Stále dvířka zůstávají otevřená.

Později dejte do klícky dobrůtky, jakmile pes vstoupí, přivřete dvířka. Jestliže pes znervózní a bude se dožadovat ven, nechte ho odejít. Jídlo ale zůstane v klícce a mimo klícku pes nic nedostane. Může učinit další pokusy, dokud nezjistí, že přivření dvířek pro něj nepředstavuje žádnou obtíž. Postupně jsou dvířka po dobu jídla skutečně zavřená, ale jakmile pes chce ven, otevřete.

V dalším kroku můžete po psovi chtít, aby čekal v klícce, zatímco připravujete jídlo. Dvířka mohou ale nemusí být zavřená, záleží na tom, v jaké fázi navykání se právě nacházíte.

Takto postupujete dál, prodlužujete dobu čekání v klícce. Nakonec čekání v klícce bude zcela normální věc. Dobře nacvičenou klícku poznáte podle toho, že pes i sám od sebe vyhledává pobyt v klícce. Například se tam uloží ke spánku, i když nemusí.

Proces navykání zde popsaný je principem operantního podmiňování. Určitě nebude naškodu, když si o tomto typu výcviku něco načtete, pokud už nemáte to štěstí, že se ve vašem okolí nachází psí školka, která tento typ výcviku používá a mohla by vám poradit.

V nabídce našeho e-shopu jsou to tyto tituly:

Pat Miller: Pozitivní metody výcviku psa

Karen Pryor: Svého psa nestřílejte

a vynikající kniha českého autora: František Šusta: "Trénink je rozhovor...ve kterém má i váš pes co říct". František Šusta je trenér zvířat v pražské Zoo. Má zkušenosti i s divokými zvířaty, které nám "nic nedarují" tak, jako naši snaživí a vstřícní psi (ať už si o tom myslíme cokoliv, např. "to mi dělá prostě naschvál!").

Přímo na klícku je zaměřen vynikající titul světoznámé trenérky psů Susan Garrett: Crate Games - for self-control and motivation, který lze koupit například na Amazonu nebo přímo u ní na webu www.clickerdogs.com.

Na YouTube také naleznete nějaká videa natočená podle Susan Garrett: