Nic nového pod sluncem.

Snad nikdo dnes nepochybuje, že prostý talent špičkového atleta neudělá. Je to celá věda spojující životosprávu a speciální trénink, která talentovaného atleta posune na stupně vítězů těch nejprestižnějších závodů. A u psů?  Každý, kdo chce se svým psem sportovat nejen pro radost, ale také závodit a samozřejmě i vyhrávat, často věnuje  velkou pozornost výběru dobře disponovaného plemene, výběru vhodného spojení sportovně disponovaných rodičů a také (i když méně často) výběru kvalitní chovatelské stanice.

Skvělý začátek!

Při troše štěstí opravdu štěně roste do hbitosti a rychlosti, začátky na tréninku vypadají velmi slibně, pak přijdou první závody, další závody a další... a nakonec přijdou i ty stupně vítězů. Jednou, dvakrát, mockrát. A pak zdánlivě nevinný pohyb, drobná kolize, kterých se dříve už zvládlo spousta, a přichází úraz.

Nebo v jiném případě štěně roste do hbitosti a rychlosti, ale ne zas tak, aby to stačilo na vítězství v souboji s těmi nejlepšími týmy.

Co teď? Pořídit si nové štěně a doufat, že tentokrát to vyjde?
Nebo také můžeme využít kondiční posilování.

To štěně nemá žádné mládí!

Když i k nám do českých zemí dorazily zprávy o kondičním tréninku psů, nevzbudily ani tak velkou vlnu zájmu, jak velkou vlnu kritiky. Aby totiž kondiční cvičení na obratnost a hbitost mohly přinést ovoce, musí se začít poměrně záhy u malého štěněte. Často se objevují názory, že štěně se má nechat nerušeně vyrůst a s tréninkem začít kolem jednoho roku. Se „seriózním“ agility či jiným tréninkem bezpochyby není proč spěchat. A proč také, vždyť většinu dovedností, které budeme při výcviku sportujících psů potřebovat, můžeme naši chlupatou naději naučit kdekoliv formou zábavné hry, kterou štěňata milují stejně jako nekonečné „kočkování“ se svými psími vrstevníky.

To nejlepší pro hbitost a obratnost vašeho psa je přítomnost dalšího „štěněcího spoluhráče“. Skutečně štěňata, která měla možnost strávit víc jak 10 týdnů ve společných hrách se sourozenci, vykazovala lepší koordinaci pohybu, skvělý postřeh a obratnost. Tuto možnost však máme jen velmi zřídka. Musíme tedy věnovat nemálo času hře a kondičnímu cvičení se psem my, abychom rozvinuli všechny jeho skvělé schopnosti. Robert Gillette ve své knize „Canine optimum performance“ říká: „Dostat  z vašeho psa maximální  výkon znamená, že musí být ve správné kondici, mentálně připraven a nesmí pociťovat žádnou bolest, která může ovlivnit jeho výkon.“

Kde na to mám brát energii?

Výkon psa je dán souhrou tří základních faktorů:

1. správnou funkcí svalového a kosterního aparátu,
2. fyziologickou kondicí a cvičením,
3. psychologickými aspekty ( neboli „drive“).

Každý výkon našeho psího atleta zahrnuje nějakou formu pohybu.

Sportovní psi se dělí na tři výkonnostní typy (stejně jako u lidí). První je silový typ, který vyžaduje maximální silový „výbuch“ během poměrně krátké doby (například pulling, nebo skok). Druhý typ je sprinter, který podává maximální výkon přibližně během dvou minut (agility, flyball, dogfrisbee a další). Posledním typem je vytrvalec. Ten podává svůj výkon déle než čtyři minuty a typickými zástupci jsou tažní psi a vlastně všechna lovecká plemena.

Toto dělení nevzniklo jen tak bez důvodu. Má totiž přímý odraz ve způsobu, jak takovýto „atlet“ získává energii pro svůj výkon. První typ, silový, využívá nejrychlejší

a bezprostřední zdroj energie, který poskytuje enzymatický systém. Poskytuje energii  od pěti do dvaceti sekund výkonu a získává ji  z vnitrobuněčné ATP. Druhý typ, sprinter, už by s touto energií nevystačil, neboť jeho výkon trvá déle než dvacet sekund. Musí tedy využívat také anaerobní štěpení glukózy, které ho zásobí energií až na dvě minuty. Třetí typ, vytrvalec, musí už přibližně po dvou minutách sáhnout na třetí způsob produkce energie založený na oxidativním metabolismu. Tento proces je velmi složitý, zároveň je však nejvýkonnější.

Specifický a kondiční trénink

Je-li potřeba energie psa na kterékoliv této energetické úrovni větší než při běžném životě, opakováním těchto činností dojde (v zájmu zachování rovnováhy v organizmu) k posílení energetického zdroje na požadované úrovni. Potřebujeme-li například vycvičit psa na výbušnou energii, pravidelným specifickým tréninkem dojde ke zvýšené produkci enzymů, které tento systém využívá.

Z toho už určitě vidíte, že pochopení  energetického zdroje  je velmi důležité pro správné sestavení tréninkového plánu. Vytrvalci vyžadují jiný způsob tréninku, než sprinteři a siláci. Správný výkon psího atleta musí být dosažen spoluprací všech tělních systémů: kostry, svalů, nervů, kardiovaskulárního a hormonálního systému, dýchací, trávicí a  vylučovací soustavy a v neposlední řadě také správné činnosti kůže (často shrnuto pojmem fitness). Jakmile jediná z nich není v optimální kondici, nastává nerovnováha a později poškození buněk, svalová ochablost, zranění a chromost...

Sestavujeme tréninkový plán

Každodenní tréninkový a výživový plán musí být  uzpůsoben k přípravě psího těla na jeho budoucí sportovní plány. Jinými slovy – nemůžete vaše štěně cvičit způsobem, kterým se trénují vytrvalci, a pak s ním v roce začít kariéru sprintera, aniž by to časem nepřineslo nežádoucí ovoce. Cílem je připravit psa na dlouhou, úspěšnou kariéru, ne na krátký, oslnivý začátek.

Předně, kondiční trénink není pouze víkendová aktivita. I přes nabitý program je potřeba si vytvořit takový plán, aby obsahoval všechny tři složky: obecná kondiční cvičení (rozvoj kardiovaskulárního systému a posilování svalových skupin), trénink specifických dovedností a nesmíme zapomenout ani na mentální trénink.

Cvičení na rozvoj kardiovaskulární soustavy je velká řada: běh, aportování, běh u kola nebo koloběžky, plavání ve volné přírodě nebo hydromasážním bazénu, cvičení ve vodě...Stačí si jen vybrat, řídit se zdravým rozumem a pustit se do toho. Každý z těchto způsobů má svá pro i proti. Nejlepší tedy bude je rozumně střídat v závislosti na možnostech. Stejně jako u lidí, měla by aerobní cvičení trvat přibližně 20-45 minut, měla by se provozovat 3-6 krát do týdne a intenzita by měla být taková, aby nepřekročila tepová frekvence 60-80% maxima. To jsou však čísla, která u psů nikdo vědecky nezkoumal (snad nový obor kynologie na  ČZU v Praze přinese svěží vítr do těchto stojatých vod). Je tudíž potřeba řídit se předně tím, jak se vám jeví stav vašeho psa.

Cvičení na rozvoj svalových skupin jsou především tréninky vlastního sportu. Pes často cvičí více sportů zároveň a u každého zatěžuje jiné svalové skupiny. Ať už ale dělá jakýkoliv sport, vždy je dobré zařadit cvičení na posilování zadních nohou (například „panáček“, cvičení správných odrazů ze zadních nohou ), předních nohou (stojky, cvičení na nafukovacích míčích nejrůznějšího tvaru, „vození trakaře“ se změnami směrů ) a jemných svalů kolem páteře (balancování na míčích, stojky, „panáčci“, chůze po zadu, plazení vzad i vpřed, jízda na skateboardu...) .

Mentální trénink  je naprosto klíčový. Především jsou to všechny krátké hry se psem, které zařazujeme do vlastního tréninku (hra na přetahování, honička s psovodem, drobné dovednosti za odměnu a další), které především slouží k relaxaci a navození pohody.

Co je „křížový trénink“?

Křížový trénink je termín z lidského sportu a znamená trénink další disciplíny, která zvýší jeho výkon v hlavní disciplíně. Například běžec provádí křížový trénink tehdy, když jezdí na kole. Posiluje tím kardiovaskulární systém a svalstvo nohou. Obojí využije i při běhu. Má svoje pro i proti.

Mluvíme-li o tréninku psů, musíme si uvědomit,  že naši psí atleti často nejen „křížově“  trénují, ale také závodí. Spousta psů závodících v agility závodí také ve flyballu, dogfrisbee či coursingu. Jak nás učí zkušenosti z lidského sportu, musíme být v těchto případech velmi obezřetní, neboť riziko úrazu stoupá. Na akceptovatelné úrovni ho lze udržet pouze přiměřeným tréninkem každého jednotlivého sportu. Trénuje-li náš psí atlet hlavní sport a my se rozhodneme přidat další sport (nebo se k němu vracíme po určité pauze), zkušenosti ukazují, že je tato úvodní fáze kritická. Platí  to zvláště, je-li druhá aktivita hodně odlišná od té první, nebo je-li hodně náročná.

Na druhé straně křížový trénink může být u intenzivně trénujících a závodících psů jakousi pojistkou proti syndromu vyhoření. Například v intenzivní fázi přípravy na MR v agility doplníme cvičením obedience. Ta znamená spíše mentální než fyzické nároky a je dobrou rovnovážnou silou.Nebo ten, kdo dělá coursing, může využít agility jako sportu, který je založen na udržení pozornosti psa na psovodovi, na rozdíl od hlavní aktivity.

Co je „flatwork“?

Tento termín přišel pro změnu zase ze světa trénování koní. Má sice obecný charakter, ale používá se především jako název pro drezúrní část v protikladu ke skokovému tréninku. Jednoduše se tím rozumí jakýkoliv jiný trénink, který neobsahuje skoky. Jako první tento termín v agility zavedla Linda Mecklenburg. Neznamená nic jiného, než učení určité dovednosti, která se normálně provádí na skokových překážkách, nejdříve bez nich, na rovině (angl. „on the flat“). Konkrétně třeba křížení za psem lze učit i bez skákání překážek. Je to určitý druh dovednosti, způsob pohybu psa a psovoda...Tak můžeme naučit psa spoustu činností, aniž by viděl vlastní agility překážky: povel pro pohyb vpřed, povely pro nejrůznější změny směru a otočky, upoutání pozornosti, stažení a další. Tento typ tréninku je vhodný nejen pro velmi mladé psy, kterým se nedoporučuje před uzavřením růstových destiček velkých kostí absolvovat normální skokové tréninky, ale prakticky pro všechny psy, kteří se tak napřed naučí pochopit cvičení bez zbytečné zátěže.

Příklad kondičního tréninku pro psa agiliťáka

Cvičení psa agiliťáka bude mít tyto základní složky: dovednosti pro agility, anaerobní trénink (posilování), aerobní  trénink (vytrvalost) a cvičeni motoriky.

Cvičení vlastních dovedností věnujeme často největší pozornost. Ale jak dlouho cvičit? Odpověď je následující: můžete cvičit tak dlouho, jak chcete, pokud si oba (vy i pes) cvičení užíváte, pokud se zlepšují vaše dovednosti a týmová práce a váš pes není unavený nebo neztrácí koncentraci či zájem. Pamatujte, odpovědnost za délku tréninku leží na vás, ne na vašem trenérovi. Ten vašeho psa jednoduše nemůže (respektive by neměl) znát lépe než vy!

Posilování (anaerobní trénink) u člověka nejčastěji  probíhá zvedáním zátěže. Pro psa musíme najít jinou cestu. Zpravidla jde to pohyb na krátkou vzdálenost s využitím protisíly. Například přetahování, běh do kopce na krátkou vzdálenost, cvičení „panáčka“ a stání na zadních nohách, případně chůze na zadních nohách, stojka, plazení vpřed i vzad apod. Všechna tato cvičení jsou dobrá pro skoky a rychlý běh.

Aerobní trénink je takový, který zvyšuje schopnost organizmu lépe zásobovat buňky kyslíkem. Důležité je, aby toto cvičení trvalo déle než dvacet minut. Zvolíte-li si například plavání jako aerobní aktivitu, mějte na mysli, že musíte plavat na velkou

vzdálenost. Plavání pro aporty na krátkou vzdálenost je cvičení spíše posilovací, než aerobní. Ledaže byste aporty házeli rychle za sebou po delší dobu.

Cvičení motoriky je důležité pro sporty jako agility, protože umožňují psovi uvědomovat si všechny své části těla v prostoru. Toto je klíčová dovednost pro správné techniky skoků (ani moc nízko, ani moc vysoko), rychlé a efektivní zdolání slalomu, rychlý přechod do různých směrů a další. Patří sem chození přes žebřík ve výšce kotníků (obdoba kavalet u koní), zvedání zadních noh, stojky, dotýkání se terčíku zadními  nohami či jinými částmi těla, chůze přes různé povrchy, balanční cvičení na nafukovacích míčích a „wobble boardech“ ... Důležité u všech těchto cvičení je, aby je pes dělal vědomě. Pes zvyklý na cvičení s klikrem nám ulehčí spoustu práce.

Pravidlo zdravého rozumu.

Při jakémkoliv cvičení se psem se musíme především držet zdravého rozumu. Jakmile pes vykazuje známky nepohodlí, snahu vyhýbat se určitému pohybu, velkou únavu a podobně, musíme cvičení okamžitě přerušit a psa nechat odpočinout. Přetrvávají-li problémy i po odpočinku, je velmi pravděpodobné, že půjde o nějaký fyziologický problém a bez porady s veterinářem byste ve cvičení neměli pokračovat.

Je dobré se držet i dalších zásad:

-      obměňujte délku, počet i intenzitu cvičení během týdne; nejenom že tím zabráníte přetrénování, nudě a pozdějšímu syndromu vyhoření, ale pomůžete tím i rozvoji síly psa

-      dejte svému psovi i sobě jednou za týden den bez jakéhokoliv cvičení

-      poskytněte vašemu psovi každý rok 30 dnů v kuse bez tréninku specifických dovedností (např. agility) a závodů

Budete-li se řídit zdravým rozumem a sestavíte-li vyvážený tréninkový a výživový plán, překlenete nejeden malý nedostatek v genetické výbavě vašeho psa, který tak bude i na „stará kolena“ aktivní a ve skvělé kondici.

Literatura:
M. Christine Zink DVM, PhD: The Agility Advantage
Dr. Jocelynn Jacobs: Performance Dog
Nancy Gyes: Take it to the ground