Pracující a sportující psi zcela jistě potřebují, abychom věnovali pozornost jejich energetickým potřebám. Existují tři druhy energetických zdrojů: tuky, karbohydráty a proteiny. Porozumění tomu, jak psi využívají energii a jak co nejlépe vybalancovat její zásoby, může ve výsledku kladně ovlivnit zdravotní stav psa a významně snížit riziko úrazu.

Tuky jsou nejkoncentrovanějším zdrojem energie zajišťující 70-90% energetických potřeb pro svalovou kontrakci (primárně zásobují pomalá svalová vlákna). U pracujících psů tvoří tuky 50-65% celkového zdroje energie (to představuje 25-32,5% obsahu tuků v sušině potravy). Krmíme-li pracující psy potravou s vysokým obsahem tuků, jejich metabolizmus si vytvoří cestu tvorby energie preferující aerobní oxidaci volných mastných kyselin (tzv. tuková adaptace). Navíc přídavkem antioxidantu jako třeba vitamínu E a aminokyseliny L-karnitinu lze ještě zvýšit schopnost svalů využít tuky. Navíc aerobní oxidace volných mastných kyselin vede ke snížení tvorby kyseliny mléčné ve svalech a tím zvyšuje vytrvalost.

Karbohydráty jsou uloženy ve svalech jako glykogen. Glykogen svaly využívají v počáteční fázi zátěže (zdroj výbušní energie pro sprintery a krátký svalový výkon). Zásoby glykogenu jsou však relativně malé a jsou poměrně brzy vyčerpány (uvádí se cca 20 vteřin od zahájení pohybu). Řešením však není zvýšením obsahu karbohydrátů ve stravě, neboť to naopak vede ke snížení kondice (malá odolnost, obezita, svalová zranění). Pro pracující psy by měl být pro karbohydráty limit 10-15% z celkového příjmu energie.

Jediný způsob, jak zvýšit využití karbohydrátů pracovními psy je zaměřit pozornost na průběžné doplňování zásob glykogenu a zpomalení vyčerpání jeho zásob.

Doplnění zásob glykogenu musí být provedeno poskytnutím "dobrých karbohydrátů" ve vhodný čas. Svalové buňky disponují mechanizmem označovaným jako GLUT4, který je aktivní během pohybu a pak ještě asi 30 minut po jeho skončení. Tento mechanizmus umožňuje doplnit karbohydráty do svalů, aniž by to mělo vliv na produkci inzulinu (ten by normálně spustil procesy vedoucí ke snížení hladiny krevního cukru). To právě dělají jednoduché cukry jako fruktoza, glukoza, dextroza..., což nakonec vede k nízké hladině krevního cukru se všemi nepříjemnostmi s tím spojenými a nerovnováze tělních tekutin vedoucí k průjmům a dehydrataci. Ani složité cukry - škroby, nejsou řešením, neboť mají příliš dlouhou dobu trávení a vstřebávání, aby se daly využít během pohybu. Řešením jsou jednodušší disacharidy, např. maltodextrin, laktoza apod. Ty jsou rychle vstřebávány a nedochází k uvolňování inzulinu a jsou snadno zpracované mechanismem GLUT4. Je-li tedy do 30 minut po zátěži doplněn tento disacharid, je obnovena zásoba glykogenu až na 85% jeho počáteční hodnoty (před zahájením zátěže). Bez doplnění zůstane zásoba glykogenu asi na 40% původního stavu.

Zpomalení vyčerpání zásob glykogenu je realizováno dvěmi cestami.

První: je-li v potravě dostatek tuků, pomalá svalová vlákna zajišťující vytrvalostní pohyb jsou vyživována spalováním volných mastných kyselin (tuková adaptace) a šetří tak glykonen pro rychlá svalová vlákna, zajišťujících nutnost rychlých pohybů, výbušné síly.

Druhá: před zahájením pohybové aktivity (asi 10-15 minut) doplnit "dobré karbohydráty" (čili takové, co se rychle vstřebávají ale nezvyšují hladinu inzulinu) a zajistit tak energii pro první "zážeh" aniž by bylo potřeba sáhnout na zásoby glykogenu v buňkách. Tady je však velmi důležité vyhnout se jednoduchým cukrům a tím také inzulínové špičce a nerovnováze tělních tekutin (jednoduchý cukr je silně hydrofilní a tuto vodu si bere z buněk těla, to jasně směřuje k dehydrataci).

Proteiny jsou stavební kameny svalů a jako zdroj energie nejsou primárně určeny. Tvoří jen jakousi "železnou rezervu" a jejich hlavní role spočívá spíše v budování kvalitního svalstva a obnovení poškozených svalových buněk během regenerační fáze (v průběhu odpočinku).

Z toho všeho je vidět, že pochopení  energetického zdroje  je velmi důležité pro správné sestavení tréninkového plánu. Vytrvalci vyžadují jiný způsob tréninku, než sprinteři a siláci. Správný výkon psího pracanta musí být dosažen spoluprací všech tělních systémů: kostry, svalů, nervů, kardiovaskulárního a hormonálního systému, dýchací, trávicí a  vylučovací soustavy a v neposlední řadě také správné činnosti kůže (často shrnuto pojmem fitness). Jakmile jediná z nich není v optimální kondici, nastává nerovnováha a později poškození buněk, svalová ochablost, zranění...

Jinými slovy: pracující pes musí mít v potravě dostatek tuků k optimálnímu zajištění vytrvalostní energie a dostatek bílkovin k obnově a výstavbě svalstva. Karbohydráty jsou doplňovány ve vhodný okamžik k doplnění jejich zásob.

Jako jedna z možností je kaše ze syrovátky.