Cesta do psí mysli: John Bradshaw

John Bradshaw, profesor antrozoologie na univerzitě v Bristolu, shrnul ve své knize nejmodernější poznatky o původu psů, o tom, jak vnímají svět kolem sebe, jak o něm přemýšlejí, co cítí a jak se během staletí vyvíjely jejich vztahy s člověkem. Vyvrací řadu domněnek souvisejících s dominancí v psí smečce a předkládá čtenářům přesvědčivé a vědecky podložené úvahy a teorie s cílem hájit právo psů na lepší život.

Psi jsou věrnými společníky lidí již desítky tisíc let. V mnoha případech se stali skutečnými členy našich rodin a mnoho z nás si nedovede život bez psa představit. Přesto se psi v současnosti nacházejí na pokraji obrovské krize. Před sto lety byla naprostá většina psů užívána k práci, a proto byli šlechtěni k tomu, aby byli zdraví a odolní a aby byli lidem dobrými společníky. Během posledních desetiletí však došlo k tomu, že mnohé z těchto dříve žádoucích vlastností ztratily na významu a psi jsou šlechtěni hlavně proto, aby splňovali naše požadavky ohledně vzhledu, spíš než aby byli zdraví a společenští. Vyjma toho až příliš často zacházíme se psy jako s vlky nebo jako s chlupatými lidmi, třebaže nejsou ani jedno z toho. Zkrátka, je toho spousta, co bychom měli na svém přístupu k psům změnit, a to co nejdřív.

Original: Dog Sense                   Z knihy:

Shaping není výlučnou doménou odborných trenérů - vlastně je tomu přesně naopak, protože psi spontánně, byť podvědomě, provádějí "shaping" svého vlastního chování. Pokud se mohu opřít o svou vlastní zkušenost, existuje spousta majitelů psů, kteří u svých psů uplatnili shaping, aniž by o tom věděli. Například jsem už viděl několik psů, kteří používají vrčení a chňapání jako (relativně) neškodný způsob upoutání pozornosti majitele a výzvu ke hře. Pravděpodobně se stalo, že pes jednou použil tento projev v reálu náhodou, ale majitel ho nevědomky posílil třeba tím, že ho to pobavilo a navíc si třeba se psem pohrál. Psi pořád hledají způsoby jak získat pozornost majitele, takže pokud dostanou příležitost, jsou schopni přenést význam tohoto chování do nového kontextu. Vrčení se tak stalo signálem pro "pojď si hrát" - což je téměř přesný opak původního významu jako varování. To ovšem neznamená, že by tentýž pes nepoužíval vrčení jako skutečné varování a předehru k agresi!